Ulehl jsem v půl druhé sice ne příliš nadšený, ale aspoň odhodlaný trochu se vyspat. Rušit zbytečným přecházením po pokoji kvůli hygieně nebo hrabáním v batohu jsem si nedovolil. Ve chvíli, kdy jsem otevřel dveře na záchod, to ale stejně bylo jedno, dveře bouchají a vržou, že se pár lidí muselo probudit. A navíc nejdou zamknout. Ráno to bude masakr, pomyslel jsem si při pohledu na několik ženských postav, které jsem ve tmě rozpoznal. Naštěstí jsem usnul rychle a probudil jsem se až ve čtvrt na sedm, když člověk vedle dole začal intenzivně a nahlas řezat. Po chvílí se přidal někdo další. Pomyslel jsem si, že by bylo lepší spát vedle motorové pily, a zbytek noci jsem vydržel s hlavou pod mikinou.