Vidět Štrasburk a zemřít

Čekal jsem nudné, bezvýznamné město na hranicích s Německem, které svou slávu získalo díky sídlu evropských úřadů, ale byl to velký, hodně velký omyl. Historický Grande Île je naprosto úchvatný, barevný a zkrátka okouzlující! Řada měšťanských domů starých 200 až 300 let má hrázděné fasády a stojí jich tu stovky. Kdo má rád široké bulváry, může se pohledem na ně nechat hýčkat při cestě po hlavní ulici směrem k obrovité katedrále. Romantikům a bohémům se pohled na ně vyjeví v uličkách úzkých a ještě užších a ve všech, jedněch i těch druhých, bude potkávat korálky hospod, barů, kaváren a restaurací, navlečených na šňůrkách táhnoucích se všemi směry. Je to město pulzující, švitořící a pestré a ženy jsou tu tak francouzské, jak jenom umějí být. Dívky chodí bez podprsenek a vystavují se letnímu sluníčku a muži jsou šarmantní a život tepe. Až mi to připomnělo můj milovaný Madrid. Oproti Španělům zdají se ale Francouzi ve Štrasburku být usedlejší a uhlazenější, snad s vědomím tak velké evropské významnosti. A lidí je tu taky míň, takže do nich nevrážíte na každém kroku a musíte se uhýbat jen všudypřítomným cyklistům, kteří tu mají vyhrazené pruhy, ale jezdí i po chodnících.

I když jsem měl Štrasburk v hledáčku, byla to spíš náhoda, že jsem se sem vydal, a není čeho litovat. À revoir, Strassbourg, byl jsi velmi příjemným překvapením!

© chleboun 2022