Po čtyřech a půl hodinách jsem zpátky… Ve Frankfurtu.. Prostě to vypadá, jako bych v tomhle městě bydlel a podnikal odsud jednodenní výlety za extrémními zážitky. Vím, že je to šílené, jezdit tam a zpátky a během těch dlouhých hodin sezení na zadku se pokoušet o jakous takous regeneraci, která má stejně hrozně daleko do regulérního spánku. Však jsou z toho taky moje chytré hodinky pěkně zmatené a během nocí, které trávím ve vlaku, vůbec neregistrují žádný spánek. Ale soudě podle cestujících a lidí, kteří i v nočních hodinách okupují všechna ta nádraží, která jsem viděl, někdo občas podobný způsob života taky zvolí. Mnozí to mají nastálo, já jen dočasně.
Vlak že Švýcarska odjel směrem na Amsterodam, aniž by za celou dobu přišel jediný průvodčí. Někteří spolucestující se nežinyrovali a klidně vleže zabrali celé sedadlo. Jezdí s nadržkami na obličeji a s maskami na očích. Já se za chvíli začnu vracet zpátky prakticky stejným vlakem. Mým cílem je Lichtenštejnsko.