Ve tři čtvrtě na tři jsem z vyhřátého autobusu vystoupil v Rize. V noci to tam bylo ošklivé a všichni kolem mluvili nějakým divným jazykem, ale na to bych měl být minimálně od Švédska zvyklý. Jen se ty jazyky, které slyším, nějak často mění. U autobusového nádraží je nějaká průchozí chodba, na které je napsáno, že se od půlnoci do pěti zavírá, ale na to, že by tam nikdo neměl být, tam bylo velmi živo. Až do tří jsem si myslel, že zbytek noci tedy přečkám relativně v teple a ani svou novou mikinu nebudu potřebovat. Jenže ve tři přišli dva chlápci z ostrahy a všechny nás vyhodili… Oblékl jsem mikinu s šel to město prozkoumat dřív, než se probere do nového dne.
