Největší bizár Budapešti na závěr jsou toalety na tom slavném východním nádraží (respektive to, co tady za ně vydávají). Karty neberou a chtějí buď 250 forintů (což nemám), nebo 1 euro. Ale hajzlbabka mi na pětieurovku vrátila a kupodivu 4 eura. Jenže to, co následovalo, nestálo ani za 1 forint.
Sedím ve vlaku, snad se brzy rozjede, ale aplikace kdovíproč ukazuje, že do Bukurešti dorazíme až po půl dvanácté večer, a přitom jízdní řád, který jsem dostal ve Vídni, mluví o půl jedenácté. To by na check-in v nějakém ubytování ještě stačilo, obávám se, že o hodinu později už bude šance, že o to přijdu. Zřejmě tedy vystoupím v Craiově o tři hodiny dřív a seženu něco tam. Bukurešť snad bude stát i zítra. Ale Sofii, na kterou jsem pomýšlel, budu muset vzdát, těžko říct, jak dlouho se budu dostávat zpátky, jestli se vůbec dostanu tam. Myslím, že to jako vhled do balkánské železniční problematiky bude stačit.