Krátce po šesté hodině je čekárna na nádraží otevřená a vytopená a sedm z osmi členů posádky spokojeně spí, až na jednoho všichni vleže tak, že každý zabírá jednu lavičku. Paní naproti hrozně štve pán o dvě lavičky dál, protože docela hlasitě chrápe. Hlavu si schovala do bundy a snaží se znovu zabrat. Zvučný reproduktor, jenž do toho spánku promlouvá jakýmsi podivným jazykem a oznamuje příjezdy a odjezdem, jí kupodivu nevadí.
Bezdomovců jsem v Budapešti potkal hodně. Většina spí v zapuštěných vchodech obchodů nebo činžáků. Jeden poklimbával ve výklenku před záchodě v Mekáči. Občas umí být pěkně vynalézaví. Tu jejich roli s nimi hraju pokorně a trpělivě, naštěstí s úlevou, že já to mám jen dočasně.