Jestli se dá Berlín popsat jedním přívlastkem, pak ho bez rozmýšlení nazvu svobodomyslným. Závan volnosti mě ovanul hned po příjezdu na nádraží Gesunbrunnen. Tohle město je prostě úžasné! A protože mi jízdenky platí i v S-bahnech, říká si to o nějakou další návštěvu.
Nakonec mě ale zmatky v dopravě donutily zůstat v Berlíně o dost déle, než jsem měl tentokrát v úmyslu. Už na Gesunbrunnenu byl jeden vlak na Hauptbahnhof zrušený. To nevadilo, vlak na Hannover, který sliboval dvě a půl hodiny odpočinku v pohodlí a teple vozu a na který měl s dostatečnou rezervou navazovat spoj do Hamburku, jsem měl pohodlně stihnout. Jenže ten nakonec zrušili taky, a tak nezbylo znovu kombinovat a spekulovat. Nějaká dáma v růžovém na informacích zjistila, že nějaká náhrada končící v Magdeburku odjíždí z nástupiště číslo šest. Byl jsem u toho, a tak už jsme vzápětí hledali šestku spolu.
Nástupiště čislo šest, stejně jako všechna ostatní, má tu výhodu, že stojí pevné a nejezdí, a tak nemůže přijet pozdě ani ho nemůžou jen tak zrušit. O vlacích to ovšem neplatí a nejenže nedojel vlak do Hannoveru, ale nakonec ani vlak do Magdeburku, zatímco dáma v růžovém odešla. Neznámo kam.
