Hodinky začaly tikat a švýcarský vlak odjel ze Ženevy včas a zrovna tak ten, co odjížděl z Bielu do Basileje. Satisfakcí za čekání na jiný přípoj v Ženevě mi byly scenérie, které cestu provázely, hlavně majestátní Alpy tyčící se nad Ženevským jezerem. I když by se tyčily i o hodinu dřív. Jelikož jsem ve Švýcarsku bez internetu a ve Švýcarsku zjevně o nějaké WiFi na palubě nikdy nic neslyšeli, mohl jsem se jim věnovat do sytosti, než mi J. napsala, že je třeba udělat nějakou práci. Byli jsme domluvení, že mi aktivuje roaming, což udělala, jenže mně nepřišla SMS. Až když mi napsala, z je to aktivované, připojil jsem se. Ani jsem nestačil otevřít prohlížeč v notebooku a už mě to stálo 600 korun. Vím to tedy jen díky tomu (ale ješte že tak), že jsem si v srpnu prozřetelně aktivoval takhle vysoký limit na útratu. Pár SMS mezi mnou a J. a jeden telefonát do Švýcarska dělá z toho kseftu dost nejistou záležitost. Až pak přišla SMS o aktivaci. Moje hloupost – měl jsem si to pro jistotu aktivovat uživatele ve Francii.