Přejel jsem hranice a jsem ve Francii! Vypadá to jednoduše, ale zase tak jednoduché to nebylo. Když jsem jako správný baťůžkář vyrážel, slíbil jsem si, že si ubytování budu shánět zhruba jednou za dva až tři dny. Jenže v terénu se to předsevzetí dodržuje špatně. Klienti nás v těchto dnech nešetří, a přestože jsem ještě kolem páté přemýšlel, že nasednu na nějaký dlouhý vlak, protože v něm je všechno (kromě sprchy, úlevy bosých nohou, měkké horizontální postele, polštáře apod.), a ještě jednu noc přečkám na kolejích, na ten příval práce potřebuju čistší hlavu. Zítra mám slíbený luxus od kamarádky Věrisy v Bruselu a ta mi taky dala tipy, kde se ubytovat, aby to nestálo jako v Lucemburku. A tak jsem v aplikaci střídavě hledal dálkové vlaky (co kdyby přece jenom) a okolní městečka. Volba padla na Nancy, protože v Metách je dostupný hotel daleko od nádraží a já po dnešních 22 tisících krocích nemám náladu se producírovat po městě a pak ještě sednout k počítači. Drama i tak pokračuje. I v Lucembursku/Francii mají vlaky zpoždění, takže jsem měl v Bettembourgu na přestup jen dvě minuty, ale naštěstí jsem nebyl sám a nečekalo mě tam inkognito jako v Koblenzi. V tuhle chvíli ale ještě není vyhráno. Booking.com sliboval, že platit budu až v hotelu (platit předem jsem při té spolehlivosti spojů fakt nechtěl), i tak jsem ale zadal číslo karty, kde je jen pár korun. A jasně že už přišel mail, že se hotel snažil strhnout platbu. Budou pro mě mít zavřeno, nebo ne? A vystoupím v Nancy, když ve vlaku nejsou žádné obrazovky a mně stávkuje GPS? Život je plný drobných dramat!