Evidentně bychom si všichni měli vzít příklad ze Švédů (ale z Dánů v podstatě taky). První vlak projížděl švédskými městy jako nůž ze švédské oceli měkkým máslem. Do některých stanic jsme přijeli dokonce dřív, a tak vlak hezky počkal a odjel na čas. Rychlík do Stockholmu vyrazil na minutu přesně. Zdá se, že se to hnulo a mířím kupředu.
Těším se! Většinu měst, do kterých mě druhá etapa dosud zavedla, považuju jenom za průjezdní, protože už jsem tam byl. Dokonce i Stockholm znám a dnes večer a v noci pro mě bude jenom zastávkou na cestě k novým objevům. Zítra, a teď už se tomu dá věřit, konečně zažiju něco nového!
