Já nakonec ten Lucemburk beru na milost. Když jsem vystoupil na nádraží s musel dojít asi kilometr do takové malebné čtvrti, spíš novější než historické (jmenuje se Grunt, jestli je to ono), plné kaváren a života, musím uznat, že to stálo za to. Objevil jsem několik hezkých zákoutí i úzkých uliček, a dokonce i Decathlon, kde jsem se chtěl stavit pro batůžek. Jenže dneska na to nemám, protože co jsem nakonec vůbec neobjevil, byly ty veřejné záchody. Já jsem nepotřeboval tak moc, takže jsem to nakonec vydržel až zpátky na nádraží, ale chtěl jsem sundat dlouhé kalhoty a vyměnit je za kraťasy a to se mi nepovedlo ani na tom nádražním, ošklivém a z poloviny nefunkčním. Takže se k mému brutálnímu nevyspání přidalo ještě celodenní pocení a vůbec nevím nepohoda.
