Je to marné, nejlepší na tom všem jsou asi lidi, i když bych svým dětem setkání s většinou z nich nepřál. Ostatně co čekat ve čtyři hodiny ráno na nejhnusnějším nádraží v západní Evropě… Huhňajícímu Litevci s cigárem mezi koutky (spíš bych řekl, že to byl joint) nebylo rozumět, ať jsme se snažili mluvit německy, anglicky, polsky, nebo česky. Ptal se, jestli už mě tady nepotkal. Řekl jsem, že to je možné, ale když upřesnil, že to bylo u řeky, vyvedl jsem ho z omylu. Já přece z Frankfurtu znám jen tohle nádraží. Nechápu, jak si mě mohl splést, když jsem díky méďovi vykukujícímu z kapsy dostatečně identifikovatelný na dálku.