Jsem rád, že mě napadlo jet tudy, zastavit se tu a nakonec tady i zůstat přes noc, protože by bylo škoda největší saské město vynechat. Ale že bych z něj byl kdovíjak unešený, to se říct nedá. Jsou města, která na vás dýchnou na první pohled, a přestože jim třeba vůbec nerozumíte, vyzařují ducha a osloví vás jedinečností. Když jsme v létě udělali krátkou procházku v Udine, kolem kterého jámě mockrát jeli, ale nikdy jsme nezajímá dovnitř, uměl sem si představit, že se jeho magickým ulicemi toulám a pohltí mě. Je celá řada měst, u kterých to neplatí hned na první dobrou, ale stejně mají své kouzlo. O Lipsku to zase až tak úplně neplatí. Nemá historické jádro a celé centrum města je poskládané sice z pečlivě vystavěných, honosných a velmi často opravdu velkých domů a je velmi těžké najít na něm něco, co by na člověka promluvilo svojí osobitostí. Kdo má rád Drážďany, věřím, že bude Lipskem velmi mile překvapen a bude sem jezdit mnohem radši. Během vánočních trhů, které jsou tu prý velkolepé, se bude rozplývat nad adventními kejklemi a zahřívat Gluehweinem, o přestávce stihne spoustu nákupů v některých z mnoha obchodních domů a navečer se nechá hýčkat rozpustilými maličkostmi v luxusní pasáži Maedler a bude zcela (u)spokojen. Ale tomu, kdo si oblíbil třeba Berlín, tohle město zklame německou upjatostí, a ač studentské, zbytečnou usedlostí, na kterou bohužel ta všudypřítomná obrovitost všeho zapomenout nenechá. Ale jak říkám, mnozí si tu mohou najít to, co jim bude blízké.
