Zatímco se Lyon pyšně vypíná nad Rhônou a Saônou a zanechává v návštěvníkovi okouzlující dojem, horor na něj čeká na nádraží Lyon-Perrache. Kdyby tudy jen tak projížděl, třeba přestupoval mezi některými typy dopravy, které se tu kromě letadel a lodí potkávají úplně všechny, možná by si toho ani nestačil všimnout. Já jsem tady ale strávil tři hodiny a byl to pro mě otřesný zážitek, že bych podobný dlouho lovil z paměti. Začalo to ještě venku, když jsem musel projít kolem stanového sídliště plného spících bezdomovců. V nádražní hale, která má celkem tři podlaží, jsou pak všehovšudy 2 sedadla, navigace je ukázka chaosu, záchody nefungují. A všude je neskutečný nepořádek! Musel jsem se krotit, abych slovo bordel neříkal moc nahlas, když mi došlo, že by mu i Francouzi rozuměli. Přetékající popelnice už nestačí pojmout to, co lidi odhodili, takže jsme se já i ostatní místy brodili odpadky. Všechno je ušmudlané a protivné a kromě toho uložené v podivném betonovém mastodontovi. Z útrob metra se od časného rána začnou vynořovat našňořené Francouzsky, které s tím humusem kontrastují, a protože jsou zjevně zvyklé, pokračují v cestě, jako by se nic nedělo. Nepřipraven na takové rozloučení, měl jsem chuť sežrat vlastní pas, abych už nikdy nikam nemohl a nemusel poznávat podobné věci.
