Někdy o osudu člověka rozhodují drobnosti. Tu když ho zklame navigace, červené na semaforech na rušných křižovatkách svítí proklatě dlouho, jindy zase rozvázaná tkanička, kterou je třeba zavázat, chlapík, který se připlete do cesty, nebo pomalu ubíhající nápisy na tabuli s odjezdy vlaků. Já jsem všechny tyhle drobnosti úspěšně zvládl a sedím ve vlaku do Aix Les Bains Le Revard, kde bych měl přestoupit do vlaku na Ženevu. Na Perrache jsme byli skoro o čtvrt hodiny později a já jsem se vydal na úplně opačnou stranu, než jsem měl jít směrem na Part-Dieu, přičemž jsem zjistil, že to ošklivé nádraží, na němž jsem trávil hodiny před odjezdem autobusu do Barcelony, má na straně od města novou, moderní a upravenou odbavovací halu, která je proti peklu toho, co jsem zažil, opravdovým nebem. Následující asi 3,5 km jsem zvládl prolétnout za půl hodiny a kousek, akorát včas, abych nasedl do vlaku, který měl stejně 5minutové zpoždění. Jsem zpocený, ale v kupé sedím sám,tak třeba do Ženevy vyčichnu.
