O Štrasburku později, teď jen krátká příhoda. Seděl jsem na takové kamenné lavičce u Place de l’Homme de Fer. Celou dobu jsem poslouchal ryčnou češtinu, protože kousek ode mě seděla ležela čtveřice evidentně nepracujících Čechů se psem a jediná ženská mezi nimi dokázala udělat dost randálu. Mezitím si někdo přisedl, ale nevím, jestli to byl jen jeden člověk, protože jsem moc nevnímal svět kolem sebe. A za chvíli koukám, že vedle mě leží peněženka. Možná to byla skrytá kamera, ale jisté je, že nechat jsem si ji nechtěl. Přemýšlím, co s ní. Oslovit někoho důvěryhodného a dát mu ji, ať si s tím poradí? Nechat ji tam? Rozhlížel jsem se, jestli kolem nepojedou nebo nepůjdou policajti, ale nic… Nejsnadnější by bylo poprosit ty Čechy, ale je mi jasné, kde by ta peněženka skončila. Nakonec jsem ji odnesl do nejbližšího obchodu. Slíbili, že ji policajtům dají.