Na Švédsko roku 2018 si pamatuju jako na zemi s nekonečnými plochami smíšených lesů. Stejně tak působí i letos, kdy nejedu autem, ale krajina kolem mě ubíhá rychlostí skoro 200 km/h. Země má velmi nízkou hustotu zalidnění (je skoro šestkrát větší než Česko, ale má o něco míň obyvatel) a na cestě je to znát: lesy střídají lesy a ty zase lesy. Sem tam se objeví louka nebo pastvina, když se přiblížíme k civilizaci, ale měst je tady opravdu jen málo. Mezi těmi obrovitými zelenými plochami s lesy se tu a tam objeví vodní plocha. Už jsem nepochybně na severu. Stejně jako ve Finsku jsou i tady tisíce až desetitisíce jezer.
A nejkrásnější jsou ve Skandinávii mraky, stejně jako tehdy. Na obloze leží bílé chuchvalce a peřiny a tu zelenou scenérii doplňují modrou a bílou. Skandinávská trikolora je zeleno-bílo-modrá.