Amberg je sice barevný, ale Řezno má tu paletu, na které míchá všechny svoje barvy, nepochybně větší. Pestrobarevných domů, většinou rozhodně spíš větších než malých, je v něm nepoměrně víc a ano, uznávám, asi jsou i zajímavější. Jenže vedle koncentrovanosti té pestrosti, kterou mi naservíroval těsně před Regensburgem, má Amberg i tu zvláštně opečovávanou a na odiv dávanou řeku Vils, opevnění, jež mu dává kruhovitý vzhled, a jistého genia loci, který z toho všeho plyne. To v Řezně je potenciál, který řeka Dunaj, tady ještě zdaleka ne tak široká jako na Balkáně, nabízí, zcela nepochopitelně nevyužitý. Tenhle veletok byste tu skoro přehlédli. Neznamená to ale, že je dobré dát přednost Ambergu a Regensburgu se vyhnout. Naopak! Studentské město co do atmosféry rozhodně nezklame, studenti dělají čest své pověsti a věřím, že když má město příležitost k užívání si života, musí to v něm jenom dunět. Ještě dlouho po půlnoci jsem potkával jednotlivce, dvojice i party vracející se z nějakého baru nebo kavárny, hodně podniků bylo kolem druhé stále otevřeno a během dne, když mají otevřeno všechny, musí to být skvělé místo pro zábavu. V Ambergu v tomto ohledu chcípl pes a s ním i vlk.
Řezno mi připomnělo Syrakusy. Není sice tak staré a přes výše uvedené nemá tolik restaurací, ale změti zdejších ulic mnoha směrů, tvarů, délek i šířek chybí už jen to, aby na jedné i druhé straně padaly rovnou do moře. A taky jsem ho měl (skoro) sám pro sebe a cítil se tu naprosto bezpečně.
