V Temešváru stojíme půl hodiny. Byl jsem chvíli venku, ale jeden nikdy neví, tak jsem si radši všechno sbalil, protože jeden nikdy neví. Označení vagonů zmizelo a lidi jsou zmatení. Ptají se mě na číslo vagonu. Cedule na nástupišti rumunští železničáři pro jistotu zakryli. Internet ve vlaku už dávno není. Začíná mě to bavit, a to zdaleka není konec, do Krajovy zbývá něco přes šest hodin a do Bukurešti devět a půl. Ale vyjíždíme na chlup přesně, byť rychlostí 5 km za hodinu.
