Přiznávám, moc se mi nechtělo. Náročný týden, dnes v noci málo spánku a jakési mroukle na duši tryskající z obyčejných lidských klepů v kombinaci s teplotou odcházejícího léta mě spíš odrazovaly, než abych se zase začal těšit. Ještě teď mám sto chutí sednout si na nejbližší kámen, dát si hlavu do dlaní a zavolat domů: „Odvezte si mě!“ Ani ty patníky na hranicích Česka s Evropou a ani ta stezka podél Labe, kterou mám tak rád, na mě dnes nepůsobí tím zklidňujícím dojmem jako vždycky. Cítím se stísněněji než soutěsky labských pískovců na protějším břehu řeky. Chladný vánek profukuje a na krajinu pomalu padá soumrak. A doma je tak hezky!
Jenže takových už bylo, co to vzdali na prvním kilometru a nikdy se nikam nedostali! Přesně kvůli takovýmhle pocitům jsem se rozhodl tuhle zkoušku podstoupit. Cestu z Dolního Žlebu včetně uzavření pojištění, na které jsem pochopitelně zapomněl, jsem zvládl bleskurychle. Za chvíli jede vlak do Bad Schandau a další pak do Berlína. Budu tam ještě dnes večer.