Den, který stál za starou bačkoru. Kdyby mě ty hloupé vlaky nenechaly na holičkách, co se protentokrát jmenují Berlín, mohl jsem být snad vyspalý a v tuhle chvíli skoro v Hamburku. Zatím jsem Herfordu, protože vlak na Düsseldorf bylo třeba chytat přestupem v Hammu, zatímco původně měl jet přímo, tak jsem to vzdal. Snažím se na tom všem najít nějaké pozitivum, třeba jako že jsem během dnešní noci měl tu čest asi osmadvacetkrát křížem krážem obejít obrovské berlínské hlavní nádraží, ale kromě té úlevy, až se jednou vrátím domů, se mi žádných jiných předností tohoto tristního dobrodružství nedostává. Ale nevzdávám to a pokračuju dál na Hamburk.