Vlak z Hamburku do Curychu, který teď mám tu čest asi tři čtvrtě hodiny sdílet a který z Mannheimu vyjel s 15minutovým zpožděním, dává za pravdu mým úplně prvním úvahám, že se dá ve vlacích nocovat. Soudě podle momentálního složení a stavu cestujících na to přišli mnozí. Většina osazenstva pospává, někteří vsedě, jiní se nežinýrují, sundali si boty a lehli si napříč dvojsedadly. Vlaky jsou pohodlné a snad i bezpečné, mají zásuvky, je v nich jakž takž teplo (někdy to však úplně neplatí) a třeba tenhle jede celkem asi 900 kilometrů. To už je dost dlouhá doba na to, aby se v něm dalo usnout. Navíc nikde v Německu není třeba přikupovat místenky. No jo, jenže to by jednomu muselo stačit k cestování Německo a přilehlé oblasti. Má to jen jednu nevýhodu: pořád tady svítí.