Já vím, že nejsem úplně nezaujatý, ale myslím, že jsem schopný odhlédnout od toho, že jsem 5 let byl e-občanem Estonska. Nebyl jsem totiž elektronickým Estoncem bez výhrad (estonský mail mi nefungoval a čtečka čipu na občance nejde odinstalovat z počítače). Bylo mi to k ničemu a dnes si rvu vlasy, že jsem radši za ty peníze, které mě to stálo, nekoupil bitcony… Tak jako tak ale chovám k Estoncům úctu, protože se jeví jako lidé nebojácní a hrdí. V takové blízkosti zla to beztak jinak nejde.
Zběhal jsem kdeco a můžu zodpovědně říct, že Tallin je překvapivě okouzlující! Zatímco některé periferie, třeba ta, kde jsem bydlel v hotelu, nabízejí velmi zašlou vzpomínku na sovětskou éru a ošuntělé bytovky tam střídají ještě starší dřevěné domy, jiné jsou ukázkou Tallinu budoucnosti – intenzivně se tady staví a buduje. Platí to zejména pro části města směrem k přístavu. Ale to nejlepší, co může Tallin nabídnout, čeká ve starém městě. Uličky a ulice táhnoucí se do kopce a zase z kopce lemují domy jako malované, pamatující ještě hanzovní slávu, s fasádami barevnými a pestrými, až oči přecházejí. Bez ohledu na to, jaký „mráz“ během dne panoval, atmosféra starého města, které si zachovalo velké části původního opevnění a svérázně do nich zabudovalo pozdější zástavbu, stojí za návštěvu, ať je to jakkoli daleko. Celá ta série překvapení, kdy se objevují další a další ulice s dalšími a dalšími domy, jako by nikdy neměla skončit. A pak když se jako zázrakem nahoře na kopci otevře výhled na celý Tallin a s ním i na kus Baltského moře, je to nádhera, která zalitá sluncem poskytne zadostiučinění.
