A kdyby Německo, v rámci kratochvilné návštěvy j. jsem se teď vydal toliko do Bavorska, takže stačí přejet hranice a ostřílený cestovatel takovouhle cestu nechápe jako výzvu. Podmínky mám navíc tentokrát takřka ideální: už ráno po šesté je jasné, že dnes bude zase jeden ze žhavých dnů letošního léta (ač se nedá vyloučit, že mě někde po cestě nechytnou bouřky až kroupy), mám před sebou jen čtyři přestupy s dostatečnou rezervou na přestupy i případná zpoždění a j. včera domluvila se šéfovou, že můžu přespat v karavanu. Vyrážím na chlup stejným vlakem, jakým jsme se před 14 dny vydali s a. na cestu do Štrasburku. Jediné prázdné kupé je vytopené tak, že až z něj vylezu, budu se tetelit blahem, že se v těch 30stupňových vedrech konečně zchladím, ale soudím, že stačí chvíli vydržet a uvolní se něco klimatizovanějšího. A pak se i nasnídám, protože jídlo a pití na celý den mám připravené v batohu. Pravda, klid a bezstarostnost příručního teenagera, s nímž jsem cestoval před dvěma týdny, mi chybí, ale a. má teď jiné zájmy, než se se mnou plahočit po Bavorském lese. Zvládnu to holt sám.