Přejel jsem státní hranice, takže mám vyhráno. A je třeba říct, proč to tak cítím a proč jedu do Mylhúz, města, kde patrně nikdo nikdy nebyl, nikdo o něm nic neví (ač se tam narodil Alfred Dreyfus) a kam by se nikdo z vlastní vůle nevydal.
Včera jsem každou volnou chvíli během práce (ano, produktivita musela jít stranou) spekuloval a díval se do aplikace, která mi v příštích dvou měsících, dá-li modrý bůh, bude každodenním chlebem. A taky drahocenný čas věnoval volání na infolinku Českých drah, při němž si člověk stačí ostříhat nehty, umýt hlavu, vyložit nádobí z myčky, oškrabat brambory a vykoupat se, aby tak akorát přesně stihl úvodní „dobrý den“ živého operátora. Dost mě totiž znejistilo j. plánování cesty do Budapešti, protože ta si musela část jízdného zaplatit, ač vyhrála podobně „bezplatnou“ cestu po Evropě a do Budapešti pojede přímým vlakem. Původně jsem chtěl první cestu uskutečnit jako testovací na jeden den do Švýcarska, jenže švýcarský operátor se ohledně datové SIM karty neozval a já kvůli J. práci musím zítra zůstat v pohotovosti v dosahu internetu. Snažil jsem se tudíž najít nějaké noční spojení, abych si ve vlaku odpočinul. Napadlo mě zůstat v dosahu Švýcarska a jen tak si okolo jezdit vlakem (když už snad můžu), jenže do Ženevy a spol. se jezdí mnoha vlaky a z toho dva jedou po území Česka. A tak jsem hledal dlouhou cestu, během níž bych jednak přejel hranice a jednak mohl spát. A taková vede do Polska. Už jsem si maloval, že z Varšavy se vydám na Slovensko a do Maďarska, jenže i cesta z východního Polska na východní Slovensko vede přes kus Moravy na západě. A já se přitom nesmím vrátit do Česka, protože jednou můžu vycestovat a jednou se do Česka vrátit! Nevadí, řekl jsem si, kus cesty po Slezsku zaplatím. Jenže další mezi mnoha nesmyslnými podmínkami Interrailu je, že výjezdovou cestu musím stihnout během jednoho kalendářního dne. Naštěstí se k ní ale může využít několik spojů, jak už mám teď ověřeno.
Švýcarský operátor (konkrétně Salt) se nakonec ozval tři hodiny před odjezdem. Na nádraží v Ženevě lze koupit kartu s neomezenými daty za 10 franků na 4 dny. Jenže já už jsem měl dost toho všeho plánování. Včera jsem si řekl, že přestávám plánovat, v 17:51 sedám v Berouně do vlaku a jedu směrem na Mylhúzy, město plus minus kousek od Švýcarska, a přesto ve Francii, na kterou naštěstí můžou byrokrati z Bruselu. Sice několika vlaky, ale hlavně že vyrazím – jakmile budu za hranicemi, pohltí mě svět. Že budu ráno v Mylhúzách, jisté není, protože další plány si dávat nebudu.