Asi bych se tu měl cítit jako doma, ostatně s Rakušany toho máme společného víc než jednoho dočasného ministra vnitra, ale tak, abych tu chtěl zdomácnět, na mě Vídeň nepůsobí. Tou pompézností mi trochu připomíná Helsinky, ale je to příbuznost jen zdánlivá. Jednak jsou Helsinky až příliš ospalé, chladné a ošuntělé a jednak mají přístav, který jim nakonec propůjčuje osobitost. Vídeň je načančaná, voňavá a na první pohled bohatá a dává to okázale na odiv. A je to město velké a nikde nekončící, že tady jeden nachodí spousty kroků, pokud se jako já rozhodne nevyužít stařičké tramvaje, které tady většinou jezdí, anebo metro, kterým se dá pohodlné dostat prakticky kamkoliv. A taky je to město kulturní, mají tady velké množství muzeí a galerií. Věřím, že Vídeňanům, těm je tady hej. Já ale odjíždím zase o kus dál. A zůstávám udiven, že vyjma letmých návštěv, během nichž jsme Vídeň minuli při cestě na Maltu a využili k přenocování před odletem do Tel Avivu, jsme tady ještě nebyli, když je to nejbližší hlavní město od nás.
