Stalo se to, co se stát muselo. V Lundu jsem nechtěl dlít spoustu času v chladu, a tak jsem nasedl do nejbližšího vlaku zpátky do Kodaně. A protože ve vlaku chladno nebylo, sedadla jsou tuze pohodlná a já už v předchozím vlaku klimbal, usnul jsem, a to tak tvrdě, že mě hodinky neprobudily. Naštěstí to udělal o dvě zastávky dál (v Østerportu, kodaňské čtvrti) průvodčí a ukázal mi cestu k vlaku, který mě odvezl zpátky.