Sekuriťáci na rižském hlavním nádraží jsou taky pěkní šprýmaři. Anebo drsní chlapi, jak se to vezme. Do křížku bych s nimi přijít nechtěl. Spící osoby občas přijdou probudit – tu jednomu vezmou batoh s jakože s ním odcházejí, dokud si toho nevšimne, jiného zatahají za ucho. Jiný kraj, jiný mrav. Nádraží se pomalu probouzí, jen ti, které ti dva poťouchlí drsňáci otravují, se ne a ne probudit.