Jak se slunce, v nastávajícím podzimu nesmělé a ospalé, vysoukalo zpoza mraků a naznačilo, že by mohl být krásný den, dostal jsem se s odcházejícím opojením z pobytu v Arnoštově garáži do cestovatelské nálady a začal se těšit na nové zážitky, přestože odjezdy jsou vždycky těžké a nervózní a vždycky musím zvažovat, jestli jsem na něco nezapomněl. Vybavení jsem tentokrát trochu probral a netahám s sebou věci, které jsem dosud vůbec nepotřeboval (adaptér do zásuvky) nebo které potřebuju zachránit, pokud někde sednu na letadlo (kapesní nůž, během dvou etap použitý jen zřídka). Naopak jsem přibalil spodky, kdybych musel někde mrznout přes noc, a dokonce čepici. Takové 4 °C ve Stockholmu holt jednoho vyškolí. Tak jako tak mi batoh přijde o něco lehčí.