Vlastně jsem tu být musel, ale že bych to doopravdy musel vidět, to nemůžu říct. Památník bitvy národů je vysoký 91 metrů a vchod do něj stráží socha archanděla Michaela. Proč lidi budují takové velikášské věci, je mi záhadou. Holt ale chtěli to velkolepé vítězství na Francouzy oslavit a vykřičet do světa. Já jsem si své malé vítězství, nikoli nad Napoleonem, ale toliko nástrahami velkoměsta, vybojoval v tramvaji. Od univerzity sem po opravdu dlouhatananánské Prager Straße jede patnactka, a ač průvodci tvrdí, že je to jen kousek od centra, ty 4 kilometry se mi fakt jít nechtělo (kde jsou ty varšavské časy!), takže jsem využil přednost Deutschland-Ticketu a sedl do ní. Když jsem chtěl vystoupit, bylo třeba zmáčknout čudlík, jenže já jsem ho ani za nic nemohl najít. Už jsem se smiřoval s tím, že kousek pěšky přece jenom půjdu, když vyskočila nějaká mladá holka a zmáčkla to. Byl jsem zachráněn!
Ale co, však víme. Ti Prusové tehdy taky nebojovali sami.
