Když jsem do Ambergu přijel a dosáhl hlavního náměstí ležícího jen kousek od malého nádraží, říkal jsem si, co v tomhle maloměstě budu těch hodně hodin dělat. Když jsem pak ale začal postupně objevovat jeho tajemná zákoutí a velké i malé ulice, které ho protínají, a když jsem narazil na řeku Vils, která ho půlí na dvě části propojené starobylými mosty, musel jsem říct „Wow!“, přestože je to město typicky německy zaprdnuté a bavorský ospalé (nebo je to naopak?). Ono je to totiž hlavně město barevné a svými domy, domky a domečky neskutečně pestré. Velká část centra je obehnaná zachovalým historickým opevněním, z velké části posíleným ještě příkopem, který už sice není vodní, ale zato po něm vede stezka pro pěší a cyklisty a přes něj se klene celá řada dřevěných, betonových a já nevím jakých ještě mostů a lávek, které okrajové čtvrti spojují s centrem a ústí do někdy docela impozantních městských bran. To všechno vytváří atmosféru, která se neomrzí, je působivá a vybízí k dalšímu a dalšímu objevování. A když pak večer na město padne tma a tahle zákoutí osvítí lampy, umí to udělat velký dojem, až se chce říct, že to snad takhle bylo plánované od samotného počátku. Zkrátka, Amberg je nejbarevnější bavorské město, a kdo nevěří, ať tam jede. Od hranic s Českem je to sem pouhých 50 kilometrů.
