Dostat se od Lichtenštejnska domů znamená zdolat celý rejstřík zastávek. Pokud všechno půjde dobře, měl bych být ráno v Železné Rudě. Tam to dobře známe, před mnoha lety jsme na tamním nádraží pašovali vlastní děti. Bydleli jsme v penzionu na německé straně a na hranicích dělaly kontroly. Naše milé děti jsme neměli zapsané v pasech, a tak jsme je vždycky vyložili na jedné straně, projeli kontrolou a vyzvedli je na straně druhé, kam se dalo vedle nádraží projít. A já tam jedu proto, že mi jízdenka platí po Německu, ale po Česku už si musím koupit. Dvojice příhraničních nádraží je tedy ideální.
Jenže to neznamená, že si to ním nějak víc komplikuju, i kdybych jel nejpřímější cestou, nebudu doma dřív.
Dnes večer a v noci poznám tato nádraží:
- Sevelen (výchozí),
- Buchs,
- Feldkirch,
- Lindau-Insel,
- Mnichov hlavní nádraží,
- Wörth an der Isar,
- Plattling (tam si „chvíli“ posedím),
- Deggendorf (tam jsme byli s koly),
- Zwiesel (Bay),
- Bayerisch Eisenstein.
Už se moc těším na 3,5hodinovou pauzičku v Plattlingu a na výsledek 6minutového přestupu ve Wörth a 7minutového v Deggendorfu…
Zkoušel jsem hledat různé varianty, dokonce nevycházelo špatně spojení přes Berlín, ale zrovna zítra nejedou dopoledne a odpoledne vlaky mezi Drážďany a Schönou. Vůbec by mi nevadila krátká procházka ze Schöny do Dolního Žlebu.