Nenadálá návštěva Benátek, kam jsem zajel, protože jsem měl čas, ale rozhodně ne proto, že bych to měl v plánu, byla velký úlet. Ale tím spíš mi udělala dobře – pocit, že si můžu vygenerovat libovolnou místenku a vydat se kamkoli, je povznášející. Toulal jsem se uličkami, křižoval kanály sem a tam a nechal se okouzlovat fascinující přehlídkou domů vyrůstajících z laguny. Když jsem tu byl minule, bylo deštivo a nedojel jsem odsud s pocitem, že by mě Benátky nějak oslovily. Večerní návštěva v příjemném babím létě a okolnosti, které mě sem přivedly tentokrát, ale můj dojem více než napravily. Vidět Benátky a zemřít, chce se mi říct.
S tou jízdou na černo to bylo tak, že jsem si klidně mohl aktivovat jízdenku v aplikaci, jen bych musel hledat Venezia Santa Lucia. Naučil mě to až prodavač mistenek. Ta moje na vlak do Říma stála jen tři eura, ale vlak vyjíždí s více než půlhodinovým zpožděním.
