Hlavně žádné plány! Už jsem si aktivoval jízdenku do Hamburku, protože vlak tam jede dlouho, ale nakonec jsem si trochu pohrál s plánovačem a přesunu se jen do Kolína, samozřejmě nad Rýnem, jestli se ještě tomu, co z té řeky v tomhle horkém létě zbylo, dá takhle říkat. Jisté záměry na další část dne sice mám, ale budeme se muset nechat překvapit, jak to dopadne. Nejedu tedy hned prvním, ale až druhým vlakem, který do Hamburku jede taky, a před půl čtvrtou ráno opouštím Mnichov. A nejsem jediný, kdo se potřebuje vyspat. Nějaká slečna si do vlaku nesla polštářek, no div ne polštář!
Vlak má asi tisíc vagónů, takže místa je tu dost, a druhá třída je pohodlná jako naše pendolino. A s těmi nadržkami se to má tak, že na nádraží, u jehož vchodu vítá cestující cedule s výzvou, ať si oblíknou kryt obličeje, nikdo nic takového nenosí. Ve vlaku to ale takřka všichni respektují, i když na ně nikdo nenaléhá.
