Omlouvám se všem předchozím vlakům, jejich strojvůdcum, výpravčím, průvodčím i ostatním nádražákům a železničářům, jestli jsem o nich kdy ošklivě mluvil. Všechna jejich zpoždění byla jen slabým odvarem toho, co zažívám teď. Ten mezinárodní rychlík super expres a tak dál už má skoro tříhodinové zpoždění. Znechutilo mě to tak, že mě J. přesvědčila, abych se na chvíli vrátil domů. Když hledám kombinace spojů, aplikace je krásně najde a já bych mohl být už dnes večer doma. Problém je ale v tom, že je to jen teoretická trasa. V reálu se potřebuju dostat aspoň někam, ale zatím to nevypadá, že se tím prokletým vlakem vůbec někam dostaneme.
Mezitím jsem tedy usoudil, že jestli vůbec někdy někam dojedeme (a do Curychu, kam ideálně potřebuju, je to ještě přes dvě hodiny) a bude dnes ještě reálné zdolat Vaduz, pokusím se o to a domů pojedu zítra v noci – s dalšími a dalšími minutami čekání na ajzboňáckého Godota se mi stejně vzdaluje možnost vyhnout se nějakému nočnímu čekání.
Tak teď jen aby se dala ta hromada šrotu do pohybu.