Hořčice mi stoupá do nosu

Vypadalo to jednoznačně – moje poslední -cetileté putování končí v Paříži a nemá cenu, abych pokračoval. Všechno už jsem beztak viděl, jakmile jsem navštívil Terst, což by bylo neuctivé zejména vůči Syrakusám. Jenže J. mě přesvědčila, a asi správně, abych to nevzdával tak brzy a trochu si tu cestu ještě užil. (Patrně jsem naopak dosud já nepřesvědčil ji, že tohle není úplně o užívání si, ale budiž.) Pravda, najel jsem dost kilometrů a byla by škoda to zabalit. Jenže únava se na mě trochu podepisuje a nemůžu si dovolit strávit noc na nohou bez pocitu, že se aspoň přibližuju k posteli. Prakticky celý zbytek pobytu v Paříži (Notre Dame jsem slíbil vyfotit a Eiffelovku po cestě taky viděl, takže to jsou dvě z mála výjimek) jsem strávil hledáním, kombinováním a přemýšlením co dál. Vzdal jsem i Normandii a Bretaň, protože tam radši někdy zajedu autem a poznám ty kraje na serveru líp. A jinak toho moc nezbývalo – všechna velká města ve Francii jsou přístupná jen s místenkou a mně se nechce stát donekonečna ve frontách a zjišťovat, jaké jsou ceny a možnosti, když si zrovna vymyslím, že bych mohl jet tam nebo jinam, spokojím se s ubytováním a najdu, jak se dostanu odtamtud. Na mysl vytanula Lublaň, kam je to dostatečně daleko, abych ještě využil jízdenku, cesta je fajn, část vede přes „noční“ Německo a pivo s Majkem by mohlo být důstojným zakončením té mojí férie. J. pak vyjmenovala kromě Normandie a Bretaně pár měst, která jsou víc na jihu, já jsem k tomu přidal Mylhúzy, kde jsem úplně původně chtěl začínat, a volba padla na Dijon, který je 300 kilometrů od Paříže, dá se do něj dojet bez místenky a cesta z něj vede právě přes Mylhúzy. A tak směřuju z nádraží v Bercy do města hořčice, kde už pro změnu byla j., zatím prvním vlakem do města Laroche Migennes, kde během 5 minut musím přestoupit. Vlak je narvaný k prasknutí, ale jedu. Ubytování jsem si pochopitelně zatím ještě nezarezervoval, ale udělám to, jakmile přesednu. A kdybych náhodou přestup nestihl, mám tam ještě rezervu do příštího vlaku. Mám tedy jediný, zhruba dvouhodinový plán: dnes se ubytovat v Dijonu. Dopadne-li to, mohl by to být příjemný večer.

© chleboun 2022