Ráno vůbec nebylo dobré. Tříapůlhodinová noční směna u notebooku se na mě podepsala a ráno jsem se cítil polámaný a unavený, a venku navíc bylo 6 stupňů. Dost nevhodná kombinace, ale když už jsem na cestě, nemůžu si zoufat. Zahřál jsem se do zásoby sprchou a pomalu vyrážel, když jsem dole v přízemí narazil na zamčené dveře v průchodu k recepci. A nikde nikdo. Bouchal jsem, nadával, přemýšlel, komu zavolám… Po čtvrthodině jsem se odhodlal vyzkoušet jiné dveře – a ty vedly ven směrem do Tallinnu. Jsem vysvobozen!