Nevím, jestli je ten nadpis dobře, pomohla mi ho přeložit docentka Googlová, laskavá matka všech neznalých a pochybujících, ale nemám v úmyslu si to někde ověřovat. Zatímco a. se snad podařilo včas ukončit předplatné Deutschland-Ticketu, já jsem ho nechal schválně běžet ještě měsíc, protože by byl hřích nevyužít otevřené německé náruče, a než přijde podzim, nevyrazit za dalšími dobrodružstvími. Padesátka je totiž evidentně hranicí páchání nepřístojností. Měl jsem v úmyslu navštívit ještě Berlín a na konci září přes Mnichov Lublaň (až po zakoupení jízdenky jsem ovšem zjistil, že přímý spoj z Prahy je levnější, rychlejší a vlastně i bezstarostnější než kodrcání se do Bavorska a přejezd Alp, ale o to tu přece nejde). Takže cesta do Slovinska je na spadnutí a má své konkrétní datum, ale na tu do Berlína se nějak ne a ne vydat. Musel jsem to odložit kvůli práci a od loňska jsem evidentně velmi zpohodlněl a je mi milejší komfort domova, ať už haťského, nebo berounského. Takže proto je dobře, že ten ticket ještě pořád mám. Moje příslovečná, pověstná, legendární a tradiční spořivost mě nutí k tomu, abych ho využil, dokud to jde.
Letos jsem k oněm zlořečeným narozeninám dostal dva vouchery na Poland Pass, takže příští rok mě nemine polské železniční dobrodružství. Protože jsou dva a J. už mnoho let touží zajet do Helu (má to jen jedno l, tak doufám, že nepůjde o peklo, ale že dojedeme na baltskou kosu), nebudu cestovat sám, a protože moje švagrová má potřebu obdarovávat kdekoho nesmyslně vysokými dary, přibyla k voucherům i pěkná sumička na zakoupení ubytování. Sečteno a podtrženo, příští rok to nemůže být a nebude o přespávání na nádražích a toulání se nočními městy. Hezky budeme spát kultivovaně.
A tak se stalo, že když jsme s J. o tom Baltu mluvili, jen tak mezi řečí zmínila, ať ho letos zkusím z německé strany. A jelikož já mám výzvy rád, Berlín se pomalu, ale jistě změnil na Pomořansko. Pohled na mapu dal výzvě jasnější obrys: vlak totiž jede z německé strany na polskou. Pokud to dopadne, dojedu na poslední zastávku v Německu a pěšky dojdu do Svinoústí (kde se do moře nevlévá svině, ale řeka Svina). Práci jsem zvládl, míček přehrál ke klientům a pár dní snad bude klid, takže je čas vyrazit. Původně jsem chtěl odjet už dnes do Prahy a odtamtud zítra do známého Dolního Žlebu a pěšky do Schöny, ale nakonec jsem upustil od plánu dojet k Baltu hned první den a zkusím to trochu pomaleji, zato však s napětím, jestli dojedu, kde budu spát a jestli vůbec, zda za těchto už poměrně chladných nocí nezmrznu jako loni málem ve Stockholmu a na kolik mě tenhle opětovný experiment s batohem na zádech (vejde se do něj i stan se dvěma spacáky, takže o žádný batůžek vážně nejde!) vlastně přijde. Zní to srozumitelně: dojet k Baltu, stavit se v Lipsku a v Berlíně a neutratit majlant!
Přiznávám, že pořád se mi moc nechce, ale kdo nevykročí, nedojede nikam. Ostatně je to jen 750 kilometrů, to je jako nic. Těším se na objevování a na ten adrenalin. Začátek už zítra v 7:35 v Řevnicích, za nějakých 9 hodin.