Nevím proč to tak je, ale vypadá to, že se dá zobecnit, že nikdo normální nepřebývá v noci na nádraží a nejezdí vlakem. Přitom těch situací, kdy někdo kvůli zpoždění vlaku zůstane někde přes noc viset, musí být nepočítaně, když já sám jsem jich zažil několik. A stejně tak ty dálkové vlaky – když u je někdo provozuje, musí přece existovat někdo, kdo je občas využije.
Ve vlaku do Říma jsem měl do Boloni za společnost dvojici, asi manžele. Při sezení proti sobě se občas stalo, že jsme do sebe drknuli. Následovala omluva a gesto nebo slovo, že se nic neděje. Za Boloní vlak oproti Benátkám výrazněji zčernal a většinu vagonu obsadili Afričané. Větší část mohli být nějací Maročani nebo Tunisané, menší část Středoafričané. Ten, co si sedl naproti mně, byl jižnější typ a bez ohledu na původ, rasu, osud a vyznání to bylo hovado nevycválané. Roztahoval se, drkal, batoh si dal pod nohy (moje) a občas si pustil na mobilu nahlas nějaké video. Drkání a kopání považoval zjevně za běžnou společenskou rutinu, takže ani náznak omluvy. Občas jsem mu nějakými pohyby dal najevo, že se příliš roztahuje, ale bohužel to nepochopil nebo pochopit nechtěl. A hezkou etudu jsme si spolu prožili, když si na stolek položil láhev s vodou a dvakrát mi spadla do klína. Zase nic. Ten člověk musel být hluchoněmý!
Takže rozhodně nemůžu říct, že bych dnes v noci narazil ve vlaku na obyčejné slušné lidi. Nabízí se otázka, zda jde vůbec potřeba kupovat si místenky, když je pak člověk zbytečně připoutaný ke konkrétnímu místu. A taky záhada, proč v Itálii jezdí černoši na jih, a nikoli na sever a proč nikdo z nich nerespektuje, že se v italských vlacích nosí nadržky.