Tak Pobaltí je dobyto jednou provždy, a to včetně Helsinek. Žádná z dalších cest už nebude první. Ale trvalo to, to nepopírám – v nohách mám desetitisíce kroků, napsal jsem pár hodin a nohy mě bolí a prsty mám v botách stísněné, že střídavě brní, bolí a pálí. Až přijedu domů, dopřeju jim konejšivou lázeň a aspoň tři dny budu chodit bos. Možná jsem pro severní cestu mohl zvolit opačný postup a vydat se z Berlína na Varšavu místo do Hamburku. Jenže to ještě nevím, co mě zítra nebo pozítří čeká v Polsku. Podle aplikace bude třeba pro některé spoje rezervovat jízdenku, tak doufám, že nezůstanu ve Varšavě trčet jako v Kodani. Vždycky musí existovat způsob, jak se přepravit jinak, mně ale ta nutnost použít alternativy vlaků dost hnula baťůžkářským rozpočtem. Ale splnění cíle to vyžadovalo.