Nemůžu říct, že by mě Vilnius přímo uhranul nebo mě oslovil na první dobrou, ale dojem ve mně koneckonců zanechal, a velký. Už na pohled je to totiž město, které se činí a vyvíjí se správným směrem. Na jeho okraji nejsou žádné vyloženě nevzhledné periferie a i tady udává ráz městu výstavba, kterou hlavní město ke svému životu a obsluze obyvatel potřebuje. Samotné centrum pak má všechno, co potřebuje, a je to tady uspořádané tak, jak se ony potřeby měnily. Má svůj vévodský i prezidentský palác, hrad, židovskou čtvrť, centrum s nekonečným množstvím budov postavených každá snad v jiném slohu, nákupní třídy, parky, spoustu kostelů, ulici s hospodami jednou vedle druhé, zkrátka úplně všechno, co od moderního města očekáváme. Působí velmi vzdušně, a přitom nijak velkopansky. Domy sloh za stylem poskládané vedle sebe působí snad poněkud pitoreskně. Samozřejmě mu chybí moře, což těm, kdo moře potřebují k rozvášnění ze západu slunce, bude chybět. Mně osobně to nevadí. Co jediné Vilniusu schází a co oproti němu dělá v mých očích zajímavější Tallin, jsou ty uličky s barevnými domky táhnoucí se na vršek, odkud je na město tak nádherný výhled. Ale nebyl jsem nahoře na hradě, třeba by ten pohled stál za zaznamenání.
