Nocování v hostelu má výhodu v tom, že se člověk jakž takž otřepe a nemá potřebu se zdržovat déle, než je nutné. Ke mně a alžírskému princi přibyl v noci další nocležník, ale jeho příchod jsem ani nepostřehl. Usnul jsem s rozpitým pivem po boku a oblečený, přestože jsem se dušoval, že ještě chvíli a ulehnu spořádaněji. Svlékl jsem se až ve čtyři ráno, vyčistil si zuby a zase usnul do čtvrt na sedm, na kdy jsem měl nadřízený budík, jelikož jsem předpokládal, že Alžířan už bude pryč. Nebyl a odešel ještě asi o hodinu později a to už jsem vstával taky.
V Aldi, které je sice zvenku nádraží označené, ale uvnitř ho lze nalézt až dole v suterénu, jsem si koupil snídani a svačinu. Za půl hodiny odjíždí vlak na Lutherstadt Wittenberg, který bych měl v pohodě stihnout.