Co je štěstí? Štěstí je to, co jsem měl dnes k večeru. Z trajektu se před přistáním vyrojily možná stovky lidí. Kde byli všichni po celou dobu schovaní, to tedy opravdu netuším, možná se toulali po prodejnách módy nebo v herně na 5. palubě. Já jsem si vystačil se svou šestou, kde jsem se vyrovnával s časovým posunem o jednu hodinu dopředu a připravoval se na rychlou cestu přes Turku na jeho předměstí s názvem Kupittaa. Jenže mezitím mi v Helsinkách vyprodali cenově dostupné hotely či hostely a v Turku se objevila nabídka, která se neodmítá: apartmán s manželskou postelí, vybavenou kuchyní, obývákem, televizí s Netflixem a obrovskou koupelnou za 35 eur. Hned po zaplacení přišly instrukce, že klíč je schovaný v boxu za číslem parkovacího stání u červeného domu v ulici Fleminginkatu. (Byl to kvíz!) Z přístavu to sem bylo jen kousek a cestou jsem potkal obchod. Nechtělo se mi ani do vaření špaget, tak to skončilo u párků, ale po pár dnech je to dobrá změna. Mám to tady za odměnu – za ty strasti zažité během předchozí noci. A za odměnu mám i ty čtyři třetinky piva po euru čtrnácti, protože víno, o které si ten slavnostní okamžik říkal víc, tady v normálním obchodě rozhodně neseženete. Zjevně je těžké být ve Finsku alkoholikem. Ale vzhledem k pohodlí se mi odsud zítra bude těžce odjíždět, i když nemusím spěchat. A máme tady u nás v Turku zajímavý hrad a roztodivné úkazy na obloze.
