A tak jsme po téměř 14 hodinách vystoupili na štrasburském hlavním nádraží. Díky jednomu vlaku po Čechách (Beroun–Železná Ruda-Alžbětín, jednomu náhradnímu autobusu (Bayerisch Eisenstein–Zwiesel(Bay)) v Německu a osmi vlakům tamtéž (Zwisel(Bay)–Plattling, Plattling–Regensburg, Regensburg–Nürnberg, Nürnberg–Stuttgart, Stuttgart–Vaihingen(Enz), Vainingen(Enz)–Karlsruhe, Karlsruhe–Appenweiner, Appenweiner–Strasbourg) jsme urazili asi 600 kilometrů. Není to žádná sláva, co se rychlosti týče, vždyť zejména ve vlaku z Norimberka do Stuttgartu jsme zavítali skoro na 30 zastávek, ale v porovnání s peklem, které jsem loni zažil v německých dálkových vlacích, byla tohle selanka.
Luxus je oproti loňsku i to, co teď máme v tzv. hotelu. Většina vybavení má své nejkrásnější roky za sebou, o čistotě tady asi dlouho neslyšeli a jen kousek odtud je park plný tmavých bezdomovců (na průzkum jsem šel raději sám), ale máme vlastní tzv. koupelnu a nevadí nám ani to, že jsme si druhé lůžko museli vlastnoručně vytáhnout zpod prvního, polštář najít ve skříni a místo jedné přikrývky použít vlastní spacák, ale aspoň ho využiju. a. moje občasné stížnosti komentuje slovy „koupils nejlevnější hotel, tak co se divíš“, ale na to odpovídám, že jeden byl ještě levnější, ale byl na druhém, ještě vzdálenějším kraji města. Obrovskou výhodou je, že jsme dojeli až sem, ubytovaní jsme na dva dny, a celý zítřek tedy máme na prohlídku města. Nemusíme se nikam hnát, hledat optimální spojení ani spěchat na vlak a večer se můžeme vrátit a znovu se vyspat.
Přibalený teenager, jehož výlet to je, protože jsem se sem vydal kvůli němu, se chvílemi chová nesnesitelně, ale tyhle okamžiky zcela vyvažuje rozvahou, se kterou přistupuje k plánování cesty a hledání nástupišť. Díky tomu mi ubyla spousta starostí a můžu se plně oddávat stresu z placení a řešení mnohem utilitárnějších záležitostí. Ale nejen to. Je fajn, že můžeme být spolu, než i a. omrzí s námi podobné cesty absolvovat.
Pochvala patří J., která nám na cestu udělala svačinu – hodila se nám v průběhu celého dne, protože jsme nikde neměli čas na to, abychom si něco koupili, vyjma jednoho rychlého kafe. Na zpáteční cestu se budeme muset vybavit zásobami.
