Chvíli jsem byl v pohodě, ale pak se do mě ta svině mrazivá pustila plnou vervou. Hledal jsem nějaké závětří, ve kterém se ukryju, a snažil se hýbat. Záviděl jsem té osobě v tubusu a litoval, že jsem doma nepřibalil svetr. Asi v pět hodin přijel sekuriťák ve škodovce, ale dělal, že mě nevidí. Schoval jsem se do autobusové zastávky, kde bylo přece jenom asi o stupeň tepleji, a oblékl třetí vrstvu. Když už mě začaly zábst nohy a k té zastávce jsem pomalu, ale jistě přimrzal, dorazil mě baťůžkář, či co to bylo, který přišel v kraťasech. O půl šesté jsem šel jeho směrem. Lehce míjím hlavní vchod a otevírají se automatické dveře…
