Nádraží Barcelona-Sants je hrozně daleko od centra a ještě dál od nádraží Barcelona Nord, kam jsem přijel autobusem. Ale nevadí mi to. Stejně bych tu vzdálenost musel ujít, kousek odsud je hostel, kde dnes budu s dalšími třemi smradlavými lidmi sdílet pokoj. Ale ani to mi nevadí. Co mi ale vadí, je nutnost čekat asi 100 míst na pokladnu jenom kvůli tomu, abych se dozvěděl, kolik stojí místenka do Madridu. Za každou cenu tam nepojedu, pokud nechci skončit v drápech Ryanairu. Lepší spojení kamkoli na vlak mám totiž zatím z Barcelony, když přemýšlím o letadle. Nebo mi nezbyde než se zpátky vydat po stejné ose jako dnes ráno sem. Letadlo by to ale velmi urychlilo.
Cestou městem jsem musel projít miliony křižovatek a na každém přechodu čekat na zelenou. Občas jsem tedy přešel na červenou, ale stejně jsem měl pocit, že pořád čekám. A čekám i teď. Jsem na to zvyklý. Jen už mi jaksi dochází trpělivost.