Byl to takový nápad, který možná ani nebyl z mojí hlavy, ale rád jsem mu své příští plány podřídil: své letošní bláznivé putování plné napětí, dobrodružství, probdělých nocí, bizarností, divnolidí a překvapení zakončím ve svém milovaném Madridu. A protože disponujeme jedním dosud nevyužitým voucherem z covidových dob, poletím z Madridu až do Prahy letadlem. Jenže pak ve mně začal hlodat červíček… Když už mi bude poslední jízdenka platit i po Čechách, proč bych letěl celou cestu letadlem, když můžu do Berouna, odkud jsem na začátku vyjel, dojet stylově vlakem? Zvažoval jsem letět do Varšavy, kam stojí letenka zhruba stejně. A tu mě napadlo, že jsem ještě nebyl v Anglii, tak že bych mohl aspoň letmo navštívit oblíbený Londýn, o němž James, co mě v Záhřebu zval na panáka, říkal, že je strašný. Dalšího červa přidala J., když navrhla, ať jedu až do Portugalska, že u Atlantiku jsem (letos) ještě nebyl, a že se cestou do Madridu mám určitě stavit v Barceloně. A já teď přemýšlím, jak se to dá všechno za těch několik zbývajících dní stihnout, včas objednat letenku, občas se někde vyspat a zůstat v Madridu aspoň dva dny, a jestli bude lepší jet nejdříve do Madridu a pak teprve do Londýna a cestou zpátky navštívit Věrisu, která by zhruba v té době mohla mít čas a v bytě volno. Jsem z toho dost nervózní a jediné, co vím, je, že zítra musím nejpozději před polednem nasednout na vlak a vydat se do Českých Velenic. Anebo bude lepší jet do Schöny, abych byl co nejdřív v Německu a případně mohl první noc využít komfortu německého vlaku? Uvidí se zítra. Hlavní je sbalit to nejnutnější a odjet na vlak do Řevnic, pak už takřka není cesty zpět.