Prochodil jsem Kodaň tam a sem a překvapilo mě, co všechno jsme před několika lety byli schopní vidět s dětmi. My jsme ale tenkrát jezdili vodním busem. A jak na mě padala únava, začal jsem si v hlavě promítat následující dny a najednou mi den, který musím strávit v krásné a prosluněné Kodani, v mých rozvahách chyběl. Měl jsem to vymyšlené tak, že k tomu ledabylému pospávání během noci přidám několik hodin cestou do Stockholmu, a když tam druhý den ráno nasednu na trajekt, večer jsem v Helsinkách. Nebo nasednu ráno a budu tam večer? Navíc se v nabídce jízdenek na trajekt přestala objevovat levnější, denní varianta, a zbyla tam jen mnohem dražší noční. Všechno se mi motalo mojí znavenou myslí. Zvažoval, jsem, že se na hotel vykašlu, ještě dnes zkusím nějak vydržet, a abych v noci nezkolaboval, pojedu se dospat do Göteborgu a zpátky. Nakonec mě zachránila J., která mi od počítače našla velmi sympatickou cenu za denní cestu do Turku a odtamtud už mi jede vlak. A tak jsem si ji radši (už z hotelu) hned objednal, než zase zmizí. Kdepak, moderní baťůžkář nemůže cestovat bez internetu a bez podpory na telefonu. Na mně teď je nějak přežít zítřejší noc a v úterý ráno se nalodit. Ale z centra Stockholmu je to k trajektu jen necelá hodina cesty, zhruba tolik jako přes hranice mezi Schönou a Dolním Žlebem.