Pár předchozích úvah a přemítání v tomhle vlaku, co do Tábora přijel dřív, než měl, a včerejší povídání s J. o mých postřezích mě vede k jednomu jasnému závěru: cestování vlakem je pro lidi, co nemají žádný dlouhý cíl ergo chtějí třeba po kouscích poznat jednu zemi nebo malé území, třeba Benelux. Čím víc se blížím k pohraničním hvozdům a Českým Velenicím, zatímco první řízek už to má za sebou, aniž bych musel opustit pohodlí kupé, tím víc si uvědomuju, že je třeba připravit se na přestupovou realitu. Ano, šlo to trochu rychleji a s méně přestupy, kdybych vyrazil brzy ráno a jel přes Drážďany a Frankfurt, ale po setmění nechcete vystoupit na pařížském východním nádraží.